První obavou “jestřábů” nebo možná lépe řečeno “aktivistů” (těch, kteří mají radši rychlejší změny měnové politiky) je trh práce. Je jasné, že se přehřívá a bude dál zdrojem inflačních tlaků. I proto si centrální banka nechala zpracovat citlivostní scénář, ve kterém počítá s rychlejším růstem mezd v celém příštím roce (zhruba o 1,5 procentního bodu oproti základnímu scénáři). V takovém případě by odhadem (podle implikované trajektorie sazeb PRIBOR) bylo zapotřebí zvýšit sazby ne 1-2krát, ale přibližně 5krát. Jednoduše řečeno, rozhodně by nebylo na co vyčkávat. Problém pro aktivisty ovšem je, že poslední výsledek mezd spíše zaostal za očekáváním ČNB.

Jejich argumenty se ovšem mohou stočit jinam - konkrétně ke slabší koruně. Poslední prognóza ČNB totiž počítala dál s posilováním české měny. A od posledního zasedání koruna lehce zeslábla. Otázkou je, zda je to dostatečný argument. Koruna je relativně volatilní a pro centrální bankéře nemusí být její pohyb z měsíce na měsíc zásadním důvodem pro změnu názoru.
Aktivisticko-jestřábí křídlo v ČNB se ovšem může pokusit argumentovat ještě jinak - pohledem na ekonomiku v širších souvislostech, ne pouze v úzké orientaci na inflaci. Přehřívající se pracovní trh a levné peníze ženou vpřed ceny nemovitostí - ty rostou nejrychleji z celé EU. V takové chvíli se může hodit zvyšovat sazby o něco rychleji, než diktuje úzce zaměřená inflační prognóza.

Uvidíme, jak takové argumenty dnes zaberou u konzervativnější části bankovní rady, která nemá takovou potřebu vymezovat se vůči aktuální prognóze. Odhadujeme, že konzervativnější hlasy včetně guvernéra Rusnoka lehce převáží, i když hlasování může být těsné. ČNB tak ponechá sazby beze změny, ale jasně naznačí, že další krok v únoru je prakticky “hotovou věcí”.