Tento zákon poskytuje dostatečný právní rámec příslušným aktivitám, nicméně některá jeho ustanovení mohou někdy přinést problémy. Nyní Vás chci seznámit s jejich příklady, a to z hlediska obchodních bank.

Základem činnosti bank v této oblasti je identifikace jejich klientů. Ta u fyzických osob spočívá také v ověření shody klienta s fotografií v jeho osobním dokladu. Problém vidím v dodatečném prokazování, že tato kontrola byla skutečně provedena.

Setkal jsem se totiž s tím, že klient se prokázal odcizeným občanským průkazem s tím, že byl fyzicky podobný právoplatnému vlastníkovi tohoto průkazu. Když jej policisté zadrželi kvůli jeho trestné činnosti, přišli na příslušnou pobočku banky a ptali se, zda a jak byl klient identifikován. Bankovní úřednice sdělila, že tu kontrolu provedla v plném rozsahu a že si na klienta pamatuje, protože jí byl sympatický - dočkala se však reakce „a dokažte to“. Když se jí zastala kolegyně, že si na tohoto klienta pamatuje, protože jí připomínal jejího syna, jako odpověď si vyslechla větu „Vy jste se domluvily“.

Samozřejmě mohou v bankách při identifikaci každého klienta kontrolovat databázi odcizených osobních dokladů, obávám se však, že je to z časových důvodů ne příliš vhodné.

Stejně tak nepomůže vytvoření kopie příslušného dokladu (k níž ovšem musí dát klient souhlas) – i v tomto případě zůstává nedořešeno, jak banka prokáže, že klientova podoba odpovídala fotografii, uvedené na dokladu..

Kromě toho se podoba člověka časem mění, a to i v rámci doby platnosti příslušného dokladu  (stačí nosit brýle nebo změnit délku či barvu vlasů ).

Důležitou povinností bank je sledovat „obvyklé obchody“ svého klienta. Setkal jsem s tím, že klientovi byla připisována pravidelně ve prospěch jeho účtu stejná (a poměrně vysoká) částka. Protože však nedocházelo v obratech na jeho účtu k žádným výkyvům, jednalo se pro banku o „obvyklé obchody“.

Bohužel se však jednalo o člena zločinecké skupiny, který takto legalizoval výnosy z trestné činnosti. Když se policisté ptali bankovních úředníků, zda jim opravdu nebylo divné, že tento klient (který byl střídavě nezaměstnaný nebo zaměstnaný za nízkou mzdu) má tak vysoké příjmy, museli jim odpovědět, že klienti bance nejsou povinni sdělovat, kde jsou zaměstnáni – viz zákon č.101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů.

Budu rád, když tímto svým článkem vyvolám diskusi, jejímž výsledkem by bylo zlepšení postupů v této oblasti boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti.