Česká měna oproti euru za uplynulý týden posílila o 25 haléřů, tedy téměř 1 %, a momentálně se obchoduje jen lehce nad úrovní 26,60 EUR/CZK, což je nejsilnější hodnota od dubna loňského roku. Vzhledem k tomu, že velice podobným vývojem si prošly i měny okolních států, lze se domnívat, že na korunu působily spíše vnější nežli domácí vlivy. 

Již úterní data o evropské inflaci, která hodnotou 1,2 % o desetinu procentního bodu zaostala za očekáváním, naznačila, že čtvrteční zasedání Evropské centrální banky se neponese v jestřábím duchu. To potvrdil prezident ECB Draghi, který na následné tiskové konferenci nejen oznámil zachování stávající rekordně nízké základní úrokové sazby, ale zároveň posunul horizont jejího případného zvýšení o dalšího půl roku, tedy do druhé poloviny roku 2020. Též oznámil pokračování programu nákupu aktiv a zvýšení sazeb programu TLTRO III o 10 bazických bodů. 

Došlo i k úpravě prognózy ECB na hospodářský růst a inflaci v eurozóně, a to v obou případech o desetinu procentního bodu směrem nahoru pro rok letošní a dolů pro příští. Pro českou korunu pak celkové vyznění nových informací znamenalo mírné posílení. 

O část svých zisků ovšem přišla hned druhý den – páteční zklamání v podobě dat o německé průmyslové produkci spolu s razantní negativní revizí odhadu růstu německé ekonomiky poslaly měny zemí, které svou prosperitu významně opírají právě o obchod s Německem, do ztrát.

Ani ty ovšem neměly dlouhého trvání, když jen o pár hodin později do soutěže o největší zklamání dne vstoupily Spojené státy s daty o tvorbě nových pracovních míst, kterých v květnu vzniklo o plných 100 tisíc méně, než se čekalo. Následný útěk z dolaru prospěl české měně ještě více nežli euru a dosáhla tak až na hodnoty, kterých se drží dnes. 

Autor: Vít Hradil, analytik Raiffeisenbank