Po předchozím výletu až pod hranici EUR/CZK 25,70 se koruna v posledních dvou týdnech pomalu vrací tam, kam podle nás momentálně patří, tedy do blízkosti EUR/CZK 26,00.

Na pozorované oslabení patrně nemá vliv změna makroekonomické reality, jelikož jediná významnější data z posledních dní, tedy předstihové ukazatele z Německa i eurozóny, přinesly spíše mírné pozitivní překvapení. Svou roli tak mohl sehrát nově schválený deficit státního rozpočtu na rok 2021 ve výši 500 miliard korun, z nějž je patrné, že žádná fiskální konsolidace v Česku momentálně není tématem, a také ochlazení předchozí vlny euforie způsobené makroekonomickou prognózou České národní banky, která zahrnuje trojí zvýšení základní úrokové sazby již v tomto roce. K oslabení mohl přispět i postoj české vlády k řešení pandemie, který se po předchozím klopotném a bolestně neefektivním boji pod tíhou nadále nevalné situace zřejmě pomalu mění v řízenou kapitulaci.

V nadcházejícím týdnu nás čekají hlavně „měkké“ indikátory sentimentu. Bohužel, mnoha dobrých zpráv se domácnosti ani firmy v České republice v poslední době nedočkaly, a ani od středečního zveřejnění konjukturálního průzkumu z dílny Českého statistického úřadu tak patrně nelze čekat oslnivé výsledky. To samé lze říct o náladě mezi domácnostmi v Německu a jediný ukazatel sentimentu, který by nás snad mohl potěšit, tak bude ekonomická důvěra mezi evropskými průmyslníky. Právě průmysl na sebe totiž momentálně vzal nevděčnou úlohu jediného skutečně prosperujícího sektoru české ekonomiky, a jeho případné zaškobrtnutí by tak koruně jistě neprospělo.

Autor: Vít Hradil, analytik Raiffeisenbank