ČNB tímto výkladem reaguje na nejasnou formulaci v zákoně o spotřebitelském úvěru, která vyvolávala opakující se dotazy veřejnosti i poskytovatelů spotřebitelských úvěrů na bydlení, co v této souvislosti pojem „účelně vynaložené náklady“ znamená.

Podle stanoviska ČNB lze za „účelně vynaložené náklady“ považovat tzv. věcně nutné náklady spojené s předčasným ukončením smlouvy, jejichž výše je zároveň odůvodněná. Jedná se tedy zejména o administrativní náklady poskytovatele. Nelze vyloučit ani případné další náklady, a to za podmínky, že v dané konkrétní situaci v udávané výši prokazatelně vzniknou, že by bez předčasného splacení konkrétního úvěru vůbec nevznikly a že jsou vynaloženy účelně.

Naopak příkladem nákladů, jejichž náhrada není přípustná, protože nemá oporu v zákoně, je provize vyplacená poskytovatelem zprostředkovateli za zprostředkování spotřebitelského úvěru na bydlení. Provize je v tomto případě nákladem vynaloženým již v minulosti cíleně k tomu, aby právní vztah vznikl, nikoliv novým nákladem souvisejícím s aktem předčasného splacení úvěru.

Nákladem vzniklým v souvislosti s předčasným splacením spotřebitelského úvěru na bydlení není ani snížení úrokových výnosů poskytovatele po předčasném splacení spotřebitelského úvěru na bydlení, ani jeho úrokové náklady z dluhů. V prvním případě se nejedná o náklad, nýbrž o ušlý zisk. Ve druhém případě nejde o náklad vzniklý v souvislosti s předčasným splacením spotřebitelského úvěru na bydlení, nýbrž o náklady na dluhy poskytovatele, například z přijatých úvěrů, vkladů nebo emitovaných dluhových cenných papírů.