Italská vláda chce navrhnout rozpočet, který počítá příští rok s deficitem 2,4 % HDP. To je třikrát více, než určovala s Bruselem dohodnutá fiskální mapa. Ta počítala s deficitem 0,8 % HDP v tomto roce a s přebytkovými rozpočty v letech následujících. V novém hávu se rozpočet do přebytků nejbližších letech nepodívá. To bude pro Brusel i ratingové agentury těžko skousnutelné sousto. Itálie má po Řecku druhý největší veřejný dluh (přes 130 % HDP) a takovéto prohloubení plánovaných deficitů výrazně zhorší dluhovou trajektorii. Navíc jsou odhady hospodaření podepřeny pravděpodobně nerealisticky optimistickými odhady růstu italské ekonomiky. Na druhou stranu dobrou zprávou pro trhy je, že při stávajícím tempu růstu ekonomiky ani výraznější deficity v nejbližších letech pravděpodobně nepovedou bezprostředně k nárůstu veřejného zadlužení jako poměru k HDP. Navíc výdaje vlády by se měly automaticky omezovat v případě, že výkon ekonomiky bude horší než plány ministerstva financí.

Problémem pro trhy ovšem nemusí být pouze velikost deficitu, ale i struktura rozpočtu. Největším strůjcem rostoucí “díry” v italském rozpočtu je zavedení univerzální jednotné dávky pro všechny Italy. Ta sice může jednorázově zlepšit finanční situaci nejchudších, bez dalších opatření a reforem může ale také zakonzervovat Itálii v pasti dnešní nízké zaměstnanosti. Opatření má proto také řadu svých kritiků i na levé části politického spektra.

Klíčové pro další vývoj bude, jak na návrh rozpočtu zareaguje Brusel. Je možné, že se do předložení detailního návrhu (polovina října) zdrží agresivnějších komentářů a ponechá italskou vládu takticky čistě pod tlakem trhů. Je ovšem otázkou, zda do té chvíle vydrží ve funkci nadstranický ministr financí Giovanni Tria, kterého trhy chápaly jako tlumič blokující nejdražší rozpočtové plány. Jak ukazuje první návrh rozpočtu, jeho práce není vůbec jednoduchá.