Evropská centrální banka vydala před pár dny svou „Zprávu o finanční stabilitě“, ve které identifikuje hlavní rizika pro finanční stabilitu v eurozónu. Hlavní nebezpečí se podle centrální banky skrývá ve zvýšení globální rizikové prémie, zejména pak způsobenou nepřiměřenou reakcí finančních trhů na politickou nejistotu, rizikem dalších krizí v rozvíjejících se ekonomikách nebo obratem ve výhledu americké ekonomiky. 

Druhým rizikem je podle ECB možný návrat krize nedůvěry vyplývající z rostoucích obav ohledně zadlužování některých zemí v posledním půl roce. V tomto případě je řeč zejména o Itálii, ale i dalších zemích jako jsou USA, Francie, Velká Británie a další. 

Třetí hrozbou je dědictví poslední finanční krize z roku 2008 v podobě pokračujícího zatížení některých bank nekvalitními aktivy. K tomu se přidává bezprecedentní prostředí nulových úrokových sazeb a kvantitativního uvolňování a touha finančních institucí po výnosu, které je tlačí do investic s vyšším rizikem, zatímco jejich bezpečnostní rezervy klesají. Banky v eurozóně doposud nedosahují ani poloviční výnosnosti ve srovnání s obdobím před krizí. To jim tak nedovoluje vytvoření dostatečných rezerv pro potenciální rizika nebo krize. Centrální banka se obává situace náhlých výprodejů na trhu, kdy může být obtížné nalézt kupce pro tyto aktiva nebo bude daná instituce tlačena k prodeji pod cenou, což povede k nedostatku kapitálu na pokrytí ztrát a krizi bankovního sektoru.

Všechna zmíněná rizika se týkají samozřejmě i České republiky. Ačkoli patří tuzemská ekonomika k těm nejméně zadluženým v Evropské unii a český bankovní sektor k těm nejbezpečnějším, vývoj v eurozóně nás ovlivňuje více než kdy jindy v historii.