Podobně jako v USA bude zásadním tématem voleb ekonomika. Na rozdíl od americké je však ta německá v mizerné kondici – druhý rok v řadě směřuje k poklesu, přičemž již od roku 2021 vykazuje velmi slabou (mezikvartální) růstovou dynamiku. Zvláště citelný je útlum v průmyslu, včetně páteřních oborů jako automotive, chemický průmysl nebo strojírenství. Celková průmyslová produkce tak trendově klesá již sedmý rok v řadě a ze svého vrcholu v roce 2017 se výroba propadla již o 16 % (!).

Do jaké míry jsou německé problémy cyklického (v zásadě dočasného) a strukturálního (dlouhodobého) charakteru? Pravděpodobně jde o kombinaci obou faktorů, nicméně s postupujícím časem je zjevné, že začínají převažovat strukturální neduhy. Od přebujelé byrokracie až po dlouhodobou podinvestovanost. K tomu přidejme vyčerpaný hospodářský model dříve založený na levných energiích z Ruska a rostoucích vývozech do Číny. Právě obchodní vztah Německa a Číny se v posledních letech výrazně proměnil. Kvůli posunu Číny vzhůru ve výrobních řetězcích se z klíčového dovozce německých průmyslový výrobků stal nyní tvrdý konkurent, příkladem budiž automobilový průmysl.

Jako první věc na seznamu priorit tak bude muset nová německá vláda řešit, jak zvýšit konkurenceschopnost ekonomiky a nakopnout hospodářský růst. Snaha o restart se přitom může odehrávat v momentě, kdy Německo zasáhne další šok v podobě zvýšení celních tarifů ze strany Spojených států, které sliboval Donald Trump v předvolební kampani. Připomeňme, že Německo patří s 10% podílem vývozů zboží do USA k těm vůbec nejzranitelnějším ekonomikám v EU. A to není dobrá zpráva ani pro Česko. Přestože tuzemské vývozy do Spojených států nejsou ani zdaleka podobně významné, nárůst protekcionismu by mohl mít na českou ekonomiku nepřímý dopad právě skrze našeho největšího obchodního partnera.