Se začínajícím programovacím obdobím 2014 až 2020 mám dvě zprávy, dobrou a špatnou. Tou špatnou je zhubnutí částky, kterou nám Brusel z evropských strukturálních a investičních fondů přidělí. Alokace finančních prostředků tzv. kohezní politiky pro jednotlivé členské státy nebyla sice dosud finálně určena, ale podle posledních návrhů do Česka připluje zhruba 22 miliard eur. To je sice stále pěkná sumička, v porovnání s obdobím 2007-2013 by to však byl propad o téměř 18 %. Česko holt v Evropské unii prosperuje a bohatne, a proto se evropské fondy více zaměřují na méně vyspělé členské země. Dalším důvodem je i normalizace výjimečné situace, když v přepočtu na obyvatele byla ČR v minulém programovém období přidělena vůbec nejvyšší částka z celé EU.

A teď ta dobrá zpráva. Příjemcům to až zas tolik vadit nemusí. V přepočtu aktuálním kurzem se stále jedná o téměř 600 miliard korun, což je gigantická cifra. Navíc objem alokace za roky 2007-2013 ve výši necelých 27 miliard eur stejně celý nevyčerpáme a nejspíše odepíšeme desítky miliard korun. Nižší objem alokace tak v ideálním případě povede k většímu tlaku na výběr smysluplných projektů a zamezí plýtvání, k čemuž by měl přispět jednodušší implementační systém. 

Méně znamená více

Přísloví o tom, že méně někdy znamená více, se hodí i na dotační systém. V minulém programovém období bylo v Česku 17 hlavních operačních programů (mimo OP v rámci cíle Evropská územní spolupráce) a v nevypsané disciplíně o nejvíce operačních programů v přepočtu na velikost země jsme vyhráli. Toto „vítězství“ však bylo vykoupeno složitostí celého systému – zkušenost se získáním dotace a realizací projektu v rámci jednoho operačního programu byla u jiného operačního programu často nepřenositelná. 

Čeští politici se nicméně poučili a na aktuální období startující letošním rokem vyjednali pouze 8 hlavních operačních programů. Plus nově byly z oblasti zemědělské politiky zařazeny OP Rybářství a Program rozvoje venkova. Zjednodušení by kromě snížení množství programů mělo nastat v procesu žádání o dotaci, resp. v procesu monitoringu již schválených projektů.

Na co se zaměřit aneb R&D, inovace a úspory

Rozdělení prostředků ze strukturálních a investičních fondů na jednotlivé operační programy ještě není známo. Nicméně na základě průběžného vyjednávání můžeme předpokládat, že největším rozpočtem bude disponovat Integrovaný regionální operační program (IROP). Důvodem není skutečnost, že by do realizace regionálních projektů směřovalo více prostředků (ve skutečnosti to může být spíše naopak), ale prostá matematika – IROP vznikl sjednocením dřívějších sedmi ROPů. 

Druhý nejbohatší operační program bude dle našich odhadů OP Doprava, i ten však v porovnání se stávajícím obdobím může spíše očekávat pokles prostředků. Opačnou situaci, tedy relativní posílení rozpočtu programu očekáváme u OP Výzkum, vývoj a vzdělávání a u OP Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost.

Právě zvýšení finančního významu těchto dvou programů předjímá, které typy projektů se budou těšit zájmu hodnotitelů. Prim by měly hrát hlavně projekty přímo vedoucí ke zvýšení konkurenceschopnosti ČR či příslušného regionu. Šanci získat evropskou dotaci tak budou mít realizátoři záměrů v oblasti posílení výzkumu, technologického rozvoje a inovací či zlepšení využití a kvality ICT. Velký důraz bude kladen také na energetické úspory a zvyšování energetické účinnosti. Opakujícím se evergreenem budou dotace směřované do ochrany životního prostředí, do udržitelné dopravy nebo dobudování infrastrukturálních staveb. Podpora z EU by měla směřovat i na neinvestiční projekty podporující vzdělávání včetně celoživotního učení, zvyšování zaměstnanosti či boj proti sociálnímu vyloučení.

Menší dotace a návratné finanční nástroje

Realizátoři „evropských projektů“ v podnikatelské sféře budou muset spolknout hořkou pilulku nazvanou regionální investiční podpora. Ta udává, jaké procento z celkového rozpočtu, resp. tzv. uznatelných výdajů, pokryje dotace a pro období 2014-2020 bude o 15 procentních bodů nižší. Velký podnik s počtem zaměstnanců nad 250 osob tak může získat investiční dotaci maximálně ve výši 25 % nákladů. U středního podniku je to 35 % a u malého pod 50 zaměstnanců pak 45 %.

U dotací na projekty, kde hrozí narušení ekonomické soutěže, se navíc bude poskytovat jiná forma evropské podpory než dotace. Takový podpořený projekt tak již nezíská dotaci, ale může profitovat ze zvýhodněného úvěru, poskytnuté garance za komerční úvěr či injekce vlastního kapitálu, například u start-up společností. Výhodou je skutečnost, že větší část těchto tzv. návratných finančních nástrojů se po čase – na rozdíl od dotací - vrátí zpět do podpůrného systému a může být použita i v dalších letech.

Banky musí nabídnout komplexní přístup a one-stop-shop

Dotační business není pouze o poradenství, ale zejména o profinancování projektu. A to se nezmění ani v letech 2014 až 2020. S výjimkou měkkých projektů totiž bude opět platit, že podpořený projekt či jeho jednotlivé etapy si realizátor musí nejprve profinancovat sám a teprve po úspěšném završení každé etapy jsou z operačního programu uvolněny prostředky. 

Také proto budou hrát opět nezastupitelnou roli banky. Aby udržely svou pozici na konkurenčním trhu, budou ještě více muset v souladu s principem „one-stop-shop“ nabízet komplexní poradenské i finanční služby. Některé bankovní domy díky tomu uzavřou partnerství s prověřenými externími poradenskými agenturami, jiné se z důvodu minimalizace reputačního rizika raději spolehnou na dceřiné konzultační společnosti. Úspěšným příkladem druhého přístupu je symbióza České spořitelny s její dceřinou společností Grantika ČS.

Speciální program pro klienty

Správnou odpovědí na klientské potřeby jsou speciální programy na „evropské projekty“, které se budou skládat z poradenské a finanční části. V rámci poradenských služeb klient získá obecné informace o evropských dotacích či mu bude nabídnut tzv. dotační audit – tedy analýza všech jeho projektových záměrů z hlediska šance získat na ně dotaci z fondů EU. V případě zájmu klienta mu pak bude zpracována dotační žádost a zároveň mu bude schválen úvěr na profinancování projektu. Schválení úvěru bude mít odkládací podmínku, že projekt musí obdržet dotaci. 

Předpokládejme, že projekt dotaci získá a začne být za pomoci poskytnutého bankovního úvěru realizován. V průběhu realizace pak dochází k dalšímu využití poradenských služeb, ať již na organizaci výběrového řízení (dotace jako veřejný zdroj podléhá zákonu o veřejných zakázkách) či na monitoring, zpracovávání žádostí o platbu apod.

V ideálním případě bude klient komunikovat pouze s jedním obchodníkem, kterému na úvod předá všechny podklady, ať již se týkají dotační žádosti či úvěru. Místo dvounásobného poplatku za zpracování dotační žádosti a za posouzení úvěrové žádosti zaplatí jen jednou a jednomu subjektu. 

Zpoždění na úvod

Klient tak využívá speciální bankovní program, komunikace s jedním subjektem místo běhání mezi bankou a poradcem mu šetří čas, jednotný poplatek za komplexní službu mu šetří peníze. 

Výše popsaná idylka se však prozatím odkládá. Ačkoliv nové programové období začalo již 1. ledna, stále je vše ve fázi návrhů a odhadů. První výzvy k předkládání žádostí o dotace by měly být vypsány až od začátku druhého letošního pololetí. 

Vzít si půlroční prázdniny by však pro případné zájemce o dotaci i bankovní domy bylo chybou. Těch několik měsíců je ideální doba na to, pečlivě si připravit projektové záměry na jedné straně, resp. ve spolupráci s partnerskými poradci připravit dokonalé programy pro „EU projekty“ na straně druhé.

Systém operačních programů (OP) v ČR pro roky 2014-2020

Zdroj: MMR, nejsou zahrnuty OP v rámci Cíle evropská územní spolupráce