V České bankovní asociaci jste už od roku 2012, jak se za tu dobu finanční legislativa vyvinula? Dá se říci, že se legislativní problémy spíše řeší, anebo naopak neustále nabalují?

Když jsem na začátku roku 2012 do ČBA nastoupil do pozice hlavního právníka, byl v plném proudu projekt implementace nového občanského zákoníku. To byla masivní akce, v rámci které ČBA ve spolupráci s řadou advokátních kanceláří, ale také s několika ministerstvy a se zástupci justice pořádala desítky či spíše stovky seminářů, workshopů a přednášek pro členské banky tak, aby se mohly včas a řádně připravit na velké množství změn, které NOZ přinesl. Banky to zvládly bravurně. Z dnešního pohledu se ta doba jeví téměř idylicky, mimo jiné proto, že šlo o úsilí veskrze pozitivní, které bylo charakterizováno snahou o spolupráci a vzájemnou pomoc, a to včetně zapojení již zmíněných útvarů státu, v první řadě Ministerstva spravedlnosti. Od té doby mívám občas pocit, jako by banky byly vnímány ze strany politické reprezentace spíše jako terč. Tady lze zmínit třeba naprosto nesmyslné a nepromyšlené návrhy na zákaz reklamy na spotřebitelské úvěry. Podobně tak se železnou pravidelností čelíme snahám o zastropování RPSN, které se vždy tváří jako součást snahy ochrany spotřebitele, ale ve skutečnosti by zejména vůči ekonomicky slabším a nejslabším spotřebitelům působily vysloveně negativně. Velkým legislativním tématem bývají změny insolvenčního práva, což se naposledy v plné síle projevilo při projednávání tzv. oddlužovací novely v roce 2019.