Jaký byl přístup bank k výzvám, kterým v posledních letech čelily? Které problémy trápily asociaci nejvíce? A jak vnímá konkurenci na trhu Pavel Štěpánek dnes? Právě tyto a ještě mnohé další otázky jsme mu položili v novém čísle Bankovnictví.

Pohybujete se v bankovnictví už čtvrtstoletí. Když se podíváte na výzvy z tohoto období, zejména krize 2008 a té současné pandemické, liší se v tomto směru přístup bank – samozřejmě že nástroje jsou jiné, ale dá se říct, že třeba dříve byly banky jednotnější v postojích atd.?

Globální krize na konci minulé dekády, stejně jako ta stávající potvrdily robustnost českého bankovního sektoru. Krizi v roce 2008 banky u nás ustály dobře a jako jeden z mála bankovních sektorů v Evropě bez pomoci daňových poplatníků. Ustojí dobře i tu krizi stávající. Za sílou a odolností českých bank stojí významné faktory. Převažuje u nás tradiční konzervativní model bankovnictví. Od konsolidace bankovního systému koncem devadesátých let a privatizace bank se tu nedělalo a nedělá kasinové bankovnictví, podíl tzv. toxických aktiv v bilancích bank je minimální. Poměr primárních vkladů a klientských úvěrů zůstává v České republice příznivější než ve většině zemí EU. To znamená benefit srovnatelně nižších nákladů na zdroje ve srovnání s jinými formami externího financování. Banky jsou proto v souhrnu imunní vůči případnému negativnímu sentimentu na finančním trhu. Řízení rizika také příznivě pomáhá tomu, že banky se soustřeďují primárně na obsluhu tuzemského trhu.