Po rychlém až zběsilém posílení, které během pouhých tří týdnů stlačilo kurz koruny z EUR/CZK 25,44 až na sedm let neviděné hodnoty poblíž EUR/CZK 25,06, se dostavila námi očekávaná korekce. Ještě v minulém týdnu to přitom vypadalo, že se české měně poblíž rekordu zalíbilo. Vlivem pozitivních dat o německém i evropském sentimentu koruna vždy na krátký čas posílila, nicméně na trendu byl už vidět posun spíše směrem ke slabším hladinám. K tomuto pohybu zároveň docházelo i u polské či maďarské měny a trhy tak zřejmě pomalu střízlivěly z předchozího nadšení pro rizikovější investice. To se potvrdilo v pondělí ráno, kdy stačilo, aby německý IFO index očekávání za leden dopadl pod předpoklady a středoevropské měny rázem pokračovaly ve sčítání ztrát.

I v nadcházejícím týdnu budou podle nás hybateli kurzu koruny indicie z evropské ekonomiky. Ta se momentálně nachází ve fázi (možného) obratu v trendu, kdy by se mohla odrazit ode dna směrem k robustnějšímu růstu. Právě tato část hospodářského cyklu je nicméně tradičně nepředvídatelná a tržní sentiment se tak poněkud stádovitě přelévá mezi nadšením z přicházející konjunktury a panikou z prohloubení ekonomické mizérie. Klíčovou informací týdne tak zřejmě bude výsledek průzkumu ekonomické důvěry mezi evropskými průmyslníky.

Průmysl, nemocný sektor starého kontinentu, je pro českou ekonomiku stěžejní z několika důvodů. Jednak do značné míry ovlivňuje celé evropské hospodářství, jehož kondice má přímý dopad i na českou prosperitu. Zároveň se jedná o odvětví se silným tuzemským zastoupením, a navíc jeho produkty tvoří významnou část přeshraničního obchodu, na němž je Česko bytostně závislé. Lze tedy očekávat, že pokud se evropský sentiment výrazněji odchýlí od tržních očekávání jedním nebo druhým směrem, bude opět následovat i rychlá reakce v kurzu koruny. I v absenci výraznějších překvapení ovšem předpokládáme, že korekce bude v horizontu měsíců pokračovat a koruna bude první čtvrtletí končit v blízkosti EUR/CZK 25,40.

Po zasedání ECB, jež proběhlo minulý týden, nás ve středu čeká totéž od amerického Fedu. Podobně jako v Evropě, ani za oceánem trhy nepřepokládají změnu v nastavení měnové politiky. Na rozdíl od ECB se ovšem Fed pravděpodobně bude ve své rétorice držet suchých ekonomických faktů a zkonstatuje, že data o americkém trhu práce i ostatních sektorech v tuto chvíli nenaznačují potřebu zásahu. Nepředpokládáme tedy, že by se Jerome Powell po vzoru Christine Lagardeové vyjadřoval například ke změnám klimatu.

Autor: Vít Hradil, analytik Raiffeisenbank