Po jednom slabém týdnu přišel ještě slabší. Koruna stačila za posledních sedm dní odepsat téměř 0,9 % a pohybuje se poblíž EUR/CZK 26,40. Ani zdaleka v tom ovšem není sama, ještě hůře si vedl polský zlotý (-1,5 %) a maďarský forint (-1,3 %). Kromě neslavného epidemického vývoje lze za tímto oslabením zřejmě hledat i silný přesun kapitálu z Evropy do Spojených států, od kterých se vlivem lepšího zvládání pandemie i masivní fiskální podpory očekává svižnější ekonomické odražení.

Kalendář pro tento týden sice není právě nabitý, obsahuje ovšem několik událostí, které rozhodně stojí za pozornost. Mezi ty nejostřeji sledované z pohledu koruny bude patřit únorový údaj o tuzemské inflaci.  Po lednovém překvapení, kdy cenová dynamika výrazně předčila odhady, čekáme její další mírné zvýšení. Svůj podíl na tom budou mít nadále rostoucí ceny potravin i pohonných hmot. Jak signalizovala Česká národní banka, za předpokladu dalšího nezhoršování epidemické situace se bude v měnové politice opět řídit primárně výhledem na růst cenové hladiny. Trh aktuálně pevně počítá s letošním poměrně svižným zvyšováním základní úrokové sazby (navzdory nepříznivé epidemické situaci) a prostor pro podporu koruně v tomto směru je tak již omezený. Naopak pokud by inflace překvapila směrem dolů, zhoršilo by se i postavení koruny.

Bez zajímavosti nebude ani páteční informace o tuzemské průmyslové výrobě, která českou ekonomiku v závěru roku držela nad vodou. Lednový údaj by mohl napovědět, jakou část průmyslového úspěchu představovala realizace odložené poptávky a jaká ukazuje na fundamentální předpoklady k nové konjunktuře. Sledovat budeme i měnověpolitické zasedání Evropské centrální banky, byť zde nečekáme hmatatelné změny. Šéfka ECB Lagardeová se jistě vyjádří k probíhajícímu nárůstu sazeb na evropských dluhopisech. Ten se ECB z pohledu zajištění finanční stability v Evropě příliš nehodí, a navíc se opírá o rostoucí tržní výhled na evropské sazby. Lze tak čekat verbální intervenci v holubičím tónu.

Autor: Vít Hradil, analytik Raiffeisenbank