Koruna zakončila uplynulý týden v červených číslech, a to navzdory tomu, že se objevilo několik opatrně jestřábích signálů s ohledem na budoucí politiku České národní banky. Na datové frontě jsme se dočkali překvapivě silné dynamiky cen průmyslových výrobců, která namísto vyhlížených 8,7 dosáhla 9,3 % meziročně.

Člen bankovní rady Vojtěch Benda v rozhovoru pro server iRozhlas nepřímo potvrdil, že i tentokrát bude příznivcem svižnějšího utažení měnové politiky (tedy patrně o 50bb), a zřejmě tuší, že v tomto názoru nezůstane osamocen. Se stejnou myšlenkou si ostatně evidentně pohrává i další člen rady, Marek Mora. Právě ten se nechal slyšet, že tuzemská inflace má nad očekávání tuhý kořínek a zřejmě by zasloužila agresivnější reakci. Jediným veřejným hlasem, který se naopak vyslovil pro nižší sazby, tak zůstala ministryně financí Schillerová, která ovšem v této věci nemá pražádnou pravomoc.

Jak bývá pro závěr měsíce typické, je kalendář pro příštích sedm dní plný primárně „měkkých“ indikátorů. Ty patrně na obou stranách oceánu ukážou na pokračující obavy z možného zhoršení epidemické situace vlivem mutujícího koronaviru, dusivý nedostatek výrobních vstupů ve zpracovatelském sektoru a solidní náběh služeb, kde se pro změnu nedostává hlavně kvalifikovaných pracovních sil.

Nejvíce pozornosti bude ovšem poutat středeční zasedání americké centrální banky. Trh napjatě čeká na moment, kdy Fed vyhodnotí pokrok v procesu ekonomického oživení jako dostatečný pro ohlášení jízdního řádu, kterým se bude řídit tlumení programu nákupů aktiv. Ještě nedávno se září zdálo být jasným termínem pro tuto událost, ovšem poslední data – zpomalující inflace a slabá tvorba pracovních míst – situaci poněkud zamotala a dala šanci americkým holubicím.

Autor: Vít Hradil, analytik Raiffeisenbank