Na to, který proud tentokrát zvítězí, si budeme muset ještě týden počkat, nicméně jestli ČNB zvýší sazby už na konci června nebo na začátku srpna nemusí být až tak důležité. Podstatnější bude, zda tímto krokem zahájí cyklus rychlého utahování měnových podmínek (jak naznačuje prognóza ČNB), nebo zda následný přístup nebude s ohledem na přetrvávající nejistoty spíše pozvolný. Vybraný postup totiž bude nakonec ovlivňovat nastavení úrokových a výnosových křivek, od kterých se odvíjí cena peněz v celé ekonomice.

Středobodem zájmu centrální banky bude dosažení inflačního cíle na horizontu měnové politiky, které se v tuto chvíli zdá velmi pravděpodobné. Přesto nelze úplně přehlížet vzlínající inflační tlaky ve výrobě, které jsou ovšem převážně nákladového charakteru a z pohledu měnové politiky jen těžko ovlivnitelné. Už dnes bude přitom jasné, o kolik v květnu poskočily ceny v průmyslu, které reagují na zdražující komodity (ropou počínaje přes chemické produkty až po kovy a dřevo), vysoké ceny energií a drahé emisní povolenky. Tuto novou realitu letošního roku, kdy se mimochodem už tuzemský průmysl dostal dokonce na předkovidovou úroveň, navíc komplikují ne zcela funkční dodavatelské sítě a problémy s již tak drahou námořní dopravou.

Centrální banky včetně té naší si proto musí klást otázku, zda nyní převažují krátkodobé inflační tlaky v důsledku nedávného postkovidového restartu, nebo zda jsou příčiny inflace spíše trvalejšího (strukturálního) charakteru. Zda bude ještě nějaký čas přetrvávat inflace nákladového charakteru, nebo jestli se k ní brzy nepřidá i ta poptávková. V neposlední řadě pak, jestli se aktuálně vyšší inflace nezačne odrážet i ve vyšších inflačních očekáváních. Na rozdíl od velkých centrálních bank ČNB nezatížená žádným kvantitativním uvolňováním v této situaci reagovat evidentně chce a už příští týden vyjasní, kdy nový cyklus spustí. A pak zůstanou na stole jen dvě základní otázky, a sice, jak rychle bude postupovat a co na to bude „říkat“ koruna.