S tím, jak se inflace vrací k normálnějším úrovním, se opět začíná zvyšovat kupní síla spotřebitelů a chuť nakupovat. Je to vidět na rychloobrátkovém zboží a už mnohem méně na službách, u kterých došlo po slibném závěru loňského roku opět k propadu.

Zatímco s oživením spotřeby se dalo počítat, velké zklamání představují investice. Mezičtvrtletní i meziroční propad ukazuje na neochotu firem pouštět se do investičních akcí a lze zatím jen spekulovat, nakolik je to dáno neatraktivitou ekonomiky ovlivněnou vysokými cenami energií a nakolik vyššími sazbami, které firmy stejně obcházely eurovými úvěry.

V každém případě na investice skoupý byl nejenom privátní sektor, ale i ten veřejný. Pozitivně se zatím vyvíjejí pouze investice do bydlení, které ovšem zažívají restart z velmi nízké úrovně. Na nabídkové straně ekonomiku jednoznačně a nepřekvapivě brzdí průmysl. Jeho výsledky sice vylepšuje automotive, avšak velká část tohoto odvětví je stále v důsledku slabé domácí i zahraniční poptávky v útlumu.

Ve srovnání s koncem roku moc přesvědčivě nevypadají s výjimkou obchodů a finančního sektoru ani výsledky služeb. Přesto jsou to především služby, o něž se bude moci česká ekonomika v letošním roce opírat.

Zpřesněné výsledky HDP za první kvartál zatím nedávají důvod měnit výhled ekonomiky pro letošní rok. České hospodářství se už nejspíš vrátí – jako poslední – na startovací před-pandemickou úroveň, avšak o nějaké konjunktuře nemůže být zatím řeč. Překážek a rizik je prozatím více než méně, a tak není důvod na optimističtější výhledy.