Předně, většina členů vedení zmiňovala rizika plynoucí z toho, že by se Fed pustil do cyklu snižování příliš rychle, přičemž někteří uvedli, že by se pokrok v procesu snižování sazeb mohl zastavit. Na druhou stranu se v zápise objevila i věta, že řada centrální bankéřů vidí další pokles inflace v sektoru bydlení. To je poměrně v jasném rozporu s lednovou inflací, kde hlavní (proinflační silou) bylo právě nájemné.

Důležitá pasáž textu se však tentokrát týkala bilance Fedu, která se aktuálně snižuje řízeným tempem o 95 miliard dolarů měsíčně. Fed nicméně bedlivě sleduje volné rezervy v systému a chce se vyhnout situaci, která nastala při podobném procesu v roce 2019, kdy nedostatek likvidity v systému vedl k překotnému ukončení kvantitativního utahování. Zápis z jednání FOMC přitom uvádí, že řada centrální bankéřů doporučovala, aby na březnovém zasedání byla zahájena detailní diskuse o (eventuálním) zpomalení procesu pravidelných prodejů dluhopisů z bilance Fedu.

Co výše uvedené znamená pro náš výhled politiky Fedu. Na straně očekávaného vývoje oficiálních dolarových úrokových sazeb není třeba měnit vůbec nic a můžeme být zcela komfortní s naším výhledem, kdy očekáváme první redukci sazeb (až) v červnu.

Co se pak týká eventuálního zpomalení procesu kvantitativního utahování (QT), tak zde si můžeme dovolit jisté zpřesnění našeho výhledu, kdy by se měl Fed držet následující sekvence: 1. v březnu rozjet debatu o zpomalení QT; 2. v květnu oznámit detaily nového tempa QT; 3. v červnu by pak mělo dojít k implementaci pomalejšího !vyfukování” bilance Fedu. Zde je však třeba dodat, že výše uvedený časový scénář je podmíněn tím, že na dolarovém peněžním trhu nedojde v mezidobí k výraznému nárůstu napětí, které by (velmi) krátkodobé tržní sazby poslalo prudce vzhůru.