Jak zdůraznila šéfka ECB Ch. Lagarde už na tiskové konferenci, centrální banka je nyní v komfortní situaci a se současným nastavením sazeb spokojená. Do dalšího snižování sazeb se tedy rozhodně nežene, přestože nadále spatřuje negativní rizika pro růst. Jedno z těch nejvýznamnějších ale v mezičase polevilo – americko-evropská obchodní dohoda je sice výrazně asymetrická v neprospěch EU, výsledek však není obávaným armagedonem. Nijak tragicky přitom nedopadl ani HDP za druhý kvartál. Ten sice přinesl zpomalení, ale stále na relativně přijatelnou úroveň vzhledem k turbulentnímu vývoji.

Inflační rizika jsou podle většiny členů Rady guvernérů zhruba vyrovnaná. Ve střednědobém horizontu by se měla dle prognózy interního aparátu inflace setrvale dostat na cíl, třebaže nejistota zůstává stále významná. Několik členů Rady guvernérů nicméně vyjádřilo obavy o podstřelení inflačního cíle – nemusí jít přitom jen o efekt slabší poptávky, ale také svižného posílení eura vůči dolaru, které tlumí dovezené cenové tlaky.

Shrnuto, podtrženo, ECB volí vyčkávací přístup a laťka pro další snížení sazeb je postavena relativně vysoko. Podobně to ostatně vidí i trhy, které dávají zářijové stabilitě sazeb téměř stoprocentní pravděpodobnost. My se k tomuto scénáři rovněž kloníme, nicméně jemné ladění úrokových sazeb směrem dolů v příštích měsících ještě zcela nevylučujeme.

Stalo by se tak, pokud by došlo k rychlejšímu ústupu inflace a/nebo negativnímu překvapení na straně růstu ekonomiky eurozóny. Ani v jednom případě nejde o nepředstavitelný scénář, zvláště pokud v září začne s agresivním snižováním sazeb americký Fed. ECB sice ráda tvrdí, že při kalibraci měnové politiky postupuje bez ohledu na ostatní centrální banky, pokles úrokových sazeb ze strany Fedu by ale zvyšoval riziko podstřelení jejího inflačního cíle.