Centrální banka je totiž v relativně komfortní situaci. Zatímco energetický šok v roce 2022 zasáhl ekonomiku v situaci již dvouciferné inflace, nyní přichází inflační impuls v době, kdy rostly spotřebitelské ceny nejméně za poslední dekádu (1,4 % v únoru). To poskytuje dostatek prostoru absorbovat aktuální šok. Zdražující paliva pomáhá tlumit především levnější elektřina (odpuštění poplatků za obnovitelné zdroje) společně s poklesem cen potravin.

V dubnu počítáme s dalším zvýšením inflace nad 2% cíl centrální banky, pokud ale nedojde k další eskalaci napětí na Blízkém východě, růst cen by se ani v dalších měsících neměl zásadněji odchýlit z tolerančního pásma ČNB. Podstatná nejistota však nadále panuje ohledně rozsahu a délky trvání energetického šoku, stejně jako přelivu dražších energií do zbytku ekonomiky, což komplikuje inflační výhled na nejbližší měsíce.

Komfortně se může ČNB cítit také díky relativně vysokým úrokovým sazbám na 3,5 %. Na ekonomiku tak centrální banka stále působí mírně restriktivně, tedy proti-inflačním způsobem. Do karet jí hraje i mrtvolnost koruny, která vůči euru oslabila v reakci na geopolitický šok jen nepatrně a nevytváří dodatečné inflační tlaky z titulu dražších dovozů. A konečně v ekonomice již došlo k utažení finančních podmínek z titulu nárůstu delších úrokových sazeb. To vše jsou za nás relevantní argumenty ve prospěch stability úrokových sazeb a vyčkávacího přístupu.

I tak ale musí centrální bankéři zůstat extrémně obezřetní. Hlavním rizikem není zdražování pohonných hmot, ale zejména jeho druhotné dopady – tedy situace, kdy se prvotní šok rozlije napříč ekonomikou. Zvláště nežádoucí by bylo opakování scénáře z let 2022/2023, kdy někteří obchodníci zvyšovali ceny preventivně až oportunisticky, aniž by čelili výraznějšímu růstu nákladů. V takovém případě by již úrokové sazby musely jít nahoru, podobně jako při déletrvajícím konfliktu na Blízkém východě a výrazně dražších energiích.