Nová cla ovlivní asi jen 4 % celkových čínských dovozů do Ameriky, proto není třeba jejich bezprostřední dopad přeceňovat. V případě elektromobilů tvoří dovozy z Číny dokonce pouze 2 %. Jiným příběhem jsou například baterie a kritické minerály, u kterých ale došlo k odkladu platnosti cel o dva roky. Důležitý je však směr, kterým se obchodní politika Spojených států ubírá. Ve zkratce řečeno – méně Číny. Zvláště to má platit při probíhajícím zelenání americké ekonomiky a u vybraných strategických komodit, u kterých bude cílem razantní snížení závislosti na čínských dodavatelských řetězcích.

Co z toho vyplývá pro Evropu? V případě evropského sektoru automotive hrozí ještě agresivnější ofenziva levných čínských elektromobilů, které jsou vehementně subvencovány ze strany vlády (do EU míří 36 % exportů čínských elektromobilů). Vzhledem k nefér obchodním praktikám Číny je proto na stole zvýšení celních tarifů, nicméně Evropa je vůči Číně v mnohem slabším postavení než USA. Evropské automobilky (zejména německé) jsou totiž vysoce závislé na čínském trhu z hlediska prodejů i zisků, což znamená, že případná odvetná opatření Pekingu by pravděpodobně byla velmi bolestivá.

Pozice Evropy je v tomto ohledu nezáviděníhodná, neboť budeme vybírat mezi špatným (zvýšení cel) a ještě horším (záplava čínských elektromobilů) řešením. A jak to tak v Evropě bývá, výsledek bude někde uprostřed. To znamená pravděpodobné zvýšení cel na dovoz čínských elektromobilů z aktuálních 10 % někam do rozmezí 20-30 %, což se jeví jako schůdný německo-francouzský kompromis. Nový impuls pro obchodní politiku EU by měla dodat také červnová zpráva bývalého šéfa ECB Maria Draghiho. Ta se zaměří na zvýšení konkurenceschopnosti Evropy a měla by (podobně jako USA) pracovat s tezí „méně Číny“.