Schodek běžného účtu, který je jedním z indikátorů zranitelnosti dané ekonomiky, se u nás nezvyšuje proto, že by zde panovalo bezbřehé utrácení spotřebitelů nebo přehnaný investiční boom, ale především v důsledku vysokých cen dovážených surovin. Tedy konkrétně ropy a zemního plynu. V důsledku vysokých cen těchto dvou komodit se hodnota jejich dovozu za prvních deset měsíců zvýšila o 167 miliard korun.

Na místo dříve už tradičního přebytkového zahraničního obchodu, respektive obchodní bilance, zde máme netradičně vysoký deficit, dokonce v čase, kdy ekonomika zamířila do recese. 

Obchod však není jediným důvodem prohlubující se vnější nerovnováhy. Tím druhým v pořadí jsou rostoucí zisky zdejších firem pod zahraniční kontrolou, které se sem rovněž počítají. Část z nich odplyne do zahraničí v podobě dividend, část zůstává ve formě zadrženého zisku, třeba pro potřeby budoucích investic nebo pro zajištění provozní likvidity.

Jen v říjnu odplynuly dividendy v hodnotě 18 miliard korun a lze říct, že letošní odliv je silnější než obvykle. Je sice nadprůměrný, avšak na zdolání rekordu roku 2019 to ještě nevypadá. Schodek běžného účtu za letošní rok nicméně k rekordu míří. Výsledky se samozřejmě mohou zpřesňovat, nicméně pětiprocentní hranici k HDP nejspíš letos vnější deficit ČR překoná.

V příštím roce by se vnější nerovnováha ČR měla už začít snižovat. Jednak se snižuje tlak na růst cen komodit – některé dokonce zlevňují, avšak především útlum domácí poptávky sníží potřebu dovozu zboží pro spotřebu i některé investice.